Ve víru nadměrného rozvažování své budoucnosti, což je jedna z mých velkých nectností - bláhově se snažit mít vše pod palcem sám, se občas zahledím do hlubší minulosti a dívám se na mé plány, přání a tužby, které jsem měl a které značně formovaly moje jednání, práci, myšlení, zkrátka většinu mého života. Toto vše porovnám s tím, jak příslušné plány, přání i touhy dopadly. Veškeré situace mají následující tragické rysy:

  • Naplánoval jsem, že když provedu A, bude výsledkem tolik kýžené B. V zápalu jsem však opomenul jisté okolnosti a výsledek byl C, který byl mnohem horší, než kdyby vše zůstalo při starém. Nespontánní snaha o dobro plodí nepořádek.
  • Přál jsem si věc V. Věc V jsem po nějaké době pořídil. Nakonec se ukázalo, že věc V nedostačuje, že by byla potřeba dražší věc W. Věc V ale již byla v mém majetku a tak bylo třeba jí užívat, aby se tedy vyplatila. Tak jsem se stal otrokem věci V. Přitom stačilo nějaký čas vyčkat a investovat více.

To mě vede k tomu, že opravdu má smysl usilovat a toužit o věčnost v tom plném rozměru. Ve věcech teologických jsem jako ve vyšívání, ale troufám si vyřknout, že věčnost je opravdu dobře "plánována" až po konci života pozemského. Pokud by mohla nastat již během běžného života, tak bychom určitě hned kalkulovali a toužili po věčnosti 1+1 zdarma, v médiích by měla věčnost svou rubriku a možná bychom si ji hned zkusili, nabažili se ji a byli bychom bez cíle! Takhle po ní můžeme toužit celý život a tím přesouvat své povrchní tužby na druhou kolej.

Mé chorobné plánování je tedy ohroženo, neboť si kladu otázku

  • jsou má přání a to o co usiluji opravdu správné, nebo se zase budu za pár let zpětně dívat, co jsem to vymýšlel za nesmysly, které napackaly plno problémů? Nebo teď už jsem fakt krutě nejlepší a mám to plně pod kontrolou :-) ?

Závěrečné teze této rozv(l)ahy [jistě v mnohých knihách již publikované]

  • Přání v modlitbách v konkrétních formách jsou zákeřná - nevíme totiž, jestli náš plán je pro nás či druhé ve výsledku dobrý. Zpětně bychom mohli totiž zjistit, že jsme se modlili za věc, která v důsledku napáchala mnoho škody. Nebo bychom se museli modlit za to, abychom se modlili za správné věci a doufat, že modlení za správné věci je správné modlení.. ;)
  • Pán naše problémy zřejmě zná velmi dobře (troufám si tvrdit, že zná i jejich bezvadná řešení), takže stačí příslušná témata pouze konstatovat a spíše být pozorný, jestli nám to řešení někde vlastně nesděluje a my, zahrabaní v systematickém řešení svých problémů, je zatím ignorantsky přehlížíme.

Autor se omlouvá za prazvláštní sloh, ale právě píše bakalářku..