To si tak člověk přečte zajímavý článek o "klubání se" pro lásku a hned druhý den při svých předstátnicových relaxačních procházkách vůní milou zahradou narazí na exemplární příklad!

Chudák mladý, Otakárek fenyklový. Vylíhl se dříve, kříž jeho je v křídle.

Někdy se i v našich příbězích něco uspěchá a výsledkem jsou připálená křidélka. I přes tyto různě velké oděrky to nevzdávejme, stále jsme jeho krásnými motýly!

Ale co to nyní. Oči namísto Lagrangeových rovnic zaujalo cosi v koruně třešně! A hle! 

Sojko, sojko - co ty tu! Krakonošovi neseš zprávu, že učím se pilně, už takhle k ránu?

Jsme někdy nevšímaví, lhostejní, nic nás nenadchne. Přitom stačí malilinkaté usilí a můžeme být ohromenými díváky toho nádherného stvoření.

A co tady? Komu poskytují útočiště sluncem vyhřáté kameny za humny?

Budoucí mamince! Přívětivý a úsměv klidný, není důvod nebýt vlídný.

Nenafukujeme své problémy, neděláme někdy z roviny kopec? Přidáme-li štipec lásky, budeme pak sklízet klásky!

Dříve jsem říkával, že jsem hrozné dřevo. Pak jsem se ale seznámil s tímhle sympaťákem v naší zimní zásobě..

..a zřejmě jsem se dost přecenil. Takhle se umět usmívat, to budu muset ještě trénovat! :-)

V novém týdnu se mějme motýlkově a buďme všímavými dřevy!


Po zveřejnění článku přišel ohlas od jednoho věrného čtenáře, který upozornil na konkurenta výše uvedenému fešákovi. Následující dřevěné srdce prý pochází z víkendovky DCŽM Mamre.. 

O tom, kterak si při opravě wifi routeru pájkou vypálit díru do palce, někdy příště..