Obor: Sociální inženýrství

Případ: Studentské omše u Kapucínů

Vymezení případu: Skupina hostů studentských omší a skupina lokálně ubytovaných studentů vykazují na následujícím agapé nadkritickou nemísitelnost. Namísto poznávání nových lidí se příchozivší uzavírají do bezpečí kruhu svých známých, ačkoli podle sociálních indikátorů dorazili s touhou nových kontaktů a interakcí.

Forma nápravy: ochotně přijímané ochotnické amatérské drama s modernistickými nonsens prvky

Výsledky práce: Byla provedena intervence na místě, která účastníkům latentně násilnou formou stanovila místo v místně probíhajícím společenství. V současné době probíhá diagnostika permanence v retenci infiltrovaných sociálních návyků.

Divák, který nezná místní souvislosti - prostor - figurky, bude ztracen. Nastiňme tedy alespoň záměr. Na Kapucinátě ("klášterní ubytování") probíhají jednou za měsíc studentské omše v místní kapli, po níž následuje společenské setkání. Typicky to dopadne tak, že se vytvoří vzájemně se nemísící hloučky lidí: hloučky kapucinátských kluků a hloučky externích návštěvníků(ic). Příčina je přisuzována zvýšené míře introverze mezi návštěvníky.

Náš tým zanícených aktivistů si uvědomoval, že jednotliví introverti by ale rádi komunikovali, ale nejsou s to překonat počáteční bariéru. Netrvalo dlouho, ruka byla v rukávě a myšlenka na stole - v rámci jednoho setkání bylo realizováno divadlo o tomto setkání, které plynule přejde v jeho ideální fungování, tj. s promícháním hloučků.

(ne)Hrají: introverti Iva a Ivo, vypravěč, tlumočnice a Kamir.

A výsledek - introverti spokojeně odchází domů, jsou nadšeni a v ústraní tajně sdělují, jak moc se v tom viděli. Pozorný divák jistě ocení práci s časem a prostorem, kdy se děj v určité části prostorově i časově schází s realitou diváka a následně dokonce naformuje jeho aktivity v následující již hmatatelné realitě.